Poznámka autora

Je leden roku 1911 a do malého Monackého knížectví se sjíždějí účastníci do té doby naprosto ojedinělé události. Právě startuje Rallye Monte Carlo, první automobilová soutěž historie.

Těžko říci, jestli si zúčastnění vůbec uvědomovali, že právě otevírají novou kapitolu dějin, která napíše ty nejneuvěřitelnější příběhy o lidském nadšení, odvaze, zarputilosti a touze vítězit — nad časem, nástrahami počasí, přírody a především sami nad sebou. Ne všechny tyto příběhy však budou mít šťastný konec. Motoristický sport s sebou neodmyslitelně přináší značná rizika, ovšem o to větší aureola pak obklopuje těch pár výjimečných, jimž na krku spočinou vavřínové věnce.

Ta jména mě okouzlovala už jako malého kluka. Pamatuji si, jak se z motoristických časopisů a knih postupně trousila do mého života. Má dětská ruka — dosud neuvyklá psaní — si je pečlivě zapisovala, a má naivní mysl se pak horečnatě snažila v těch útržkovitých poznámkách nějak zorientovat.

A byla to vskutku velká jména. Mísila se v nich různá období, často velice rozdílná a jen těžko slučitelná. Ve světě právě začínala éra skupiny B, nové vozy byly rychlejší než ty staré — ale co jezdci? Jak by ti současní uspěli například v dobách Timo Mäkinena, Erika Carlssona, či dokonce Jeana Trévouxe? Bylo mi jasné, že na tuto otázku sotva kdy někdo přinese uspokojivou odpověď.

Jenže pak přišla doba internetu a věci se naráz daly do pohybu. Zaprášené archívy se konečně derou na světlo světa, staré výsledky se čím dál více kompletují, a najednou zbývalo jediné – najít způsob, jak z té záplavy dat získat odpovědi na mé dávné otázky.

Jenže jak poměřit jezdce z různých dob mezi sebou a ještě tomu dát punc objektivity? Žádalo si to mimořádně důmyslný matematický model, který by se uměl pohybovat v čase a byl hodně odolný vůči odlišnostem jednotlivých epoch. Byla by to skvělá výzva pro geniálního, matematicky zaměřeného vědce, který by ovšem musel být shodou okolností také fanouškem rallyových statistik — což byla vlastně směšná představa. Nezbývalo tedy než pustit se do práce sám.

Více o tom, jak vznikal Rally Star Ranking se dočtete ve stati zvané Vznik Rally Star Ranking, která následuje tento úvod. A chcete-li zjistit více informací o Race Day Original, pak doporučuji využít QR kódy s přímým odkazem na webové stránky.

Kromě žebříčku musela ovšem vzniknout i kniha, pokud jsem jej chtěl nějak představit světu. Zamýšlel jsem ji jako souhrn toho nejlepšího, co kdy automobilové soutěže světu přinesly. Slavné i dávno zapomenuté tváře velkých jezdců, úchvatné tvary klasických vozů, zkrátka celá poválečná historie automobilových soutěží v obrazech – a především v tabulkách.

Rozsah materiálu si nakonec vyžádal rozdělení knihy do dvou navazujících svazků. Tím spíše doufám, že vám výsledek přinese alespoň tolik radosti, kolik přinesla mně její tvorba.

Stěží si lze představit, kolik lidí v tomto krásném a zároveň i krutém sportu utopilo své sny, peníze, majetky, zdraví — a někdy i život. Rally však stále přitahuje svou magickou silou nové a nové zástupy odvážných a obětavých nadšenců, kteří se znovu vydají do boje a podstoupí všechna tato rizika, ač většina nikdy nezíská svůj vlastní medailónek v podobné knize.

Vzdejme tedy společně hold těm 500 výjimečným, kteří to dokázali. A nezapomínejme, že za tím vším stojí statisíce dalších, bez nichž by historie rally nikdy nebyla tak bohatá, jak ji známe dnes.

Carlos Minea, autor

Jak vznikal Rally Star Ranking

Každý velký sen usiluje o své vlastní naplnění. Někdo snil o samohybném dopravním prostředku, někdo další přidal sen o vzájemném soutěžení těchto vozidel, a mnozí další pak snili o tom, že se stanou součástí tohoto soutěžení. Tak vznikl svět automobilového sportu. A já snil o tom, že jej uchopím a vtisknu mu srozumitelná měřítka – v celé jeho historické šíři.

Svým způsobem to byla rovněž ambiciózní myšlenka, a pokud se o ni pokoušel někdo přede mnou, jeho výsledky ani postupy mi nejsou známy.

Proč nebylo možné použít statistiky z Mistrovství světa?

Zdálo se to jako jednoduché řešení. Stačí vzít počet titulů, vítězných soutěží a každou z těchto položek ocenit koeficientem. Vše sečíst, zaokrouhlit, a finito. Proč mi to ale přišlo tak laciné? Pojďme se společně podívat na to, v čem byl problém.

Když v roce 1973 odstartoval první ročník Mistrovství světa, v jeho kalendáři se ocitl i Rajd Polski. Pořadatelé důsledně vybrali nejnáročnější tratě celého Polska, ale zřejmě ani sami netušili, jak moc tím zredukují startovní pole. V cíli byly klasifikovány pouhé tři posádky, zatímco třeba naRAC Rally jich bylo 91! Kde by člověk raději stanul na stupních vítězů?

Základním problémem statistik je, že hodnotí každé vítězství i každé další umístění vždy stejně.

Co činí rozdíl mezi jednotlivými výkony?

Zůstaňme ještě chvíli v Polsku roku 1973. Vítězem tehdy byl Achim Warmbold na továrním Fiatu, a na stupně vítězů jej doprovodily dva nízkoobjemové vozy Wartburg a Polski Fiat. Zřejmě nemusím zdůrazňovat, že jeho náskok v cíli byl ohromující.

O dva měsíce později dokázal Warmbold vyhrát další světovou rally, Rakouskou Alpskou jízdu. Tentokrát ovšem porazil celou plejádu nejlepších pilotů světa na silných továrních vozech.

Máme tu tedy dvě vítězství, ale za diametrálně odlišných podmínek. V čem byl největší rozdíl?

1. rozdílné objemové třídy vozů

2. kvalita startovního pole

3. počet kvalitních jezdců v cíli

Kdyby se v roce 1973 uděloval titul mezi jezdci, nejspíš by jej získal Francouz Jean-Luc Thérier. Ke svým třem vítězstvím mohl přidat čtvrté právě v Polsku, jenže pak nešťastně minul start jedné z RZ a byl vyloučen. Na trati jasně dominoval, vyhrál drtivou většinu RZ – a nezískal ani bod.

Výkon na trati tedy řekne o kvalitách jezdce často více než umístění v cíli. A co tedy o takovém výkonu vypovídá nejlépe?

4. počet vyhraných rychlostních zkoušek

Bohužel s výjimkou mistrovství světa nebývají v tomto ohledu historické archivy přehnaně sdílné.

Já rozhodně nechtěl být zaměřený pouze na svět. Zajímala mě i Evropa a opomenout jsem nemohl ani národní šampionáty. Kdo chtěl například uspět ve Velké Británii, Francii či Itálii, musel porazit silné tovární týmy nejen s domácími jezdci.

Tím hlavním faktorem tedy musí být kvalita soupeřů!

Co by mělo být měřítkem kvality soupeřů?

Nejlogičtější by bylo oficiální pořadí jezdců v každém roce MS i v předchozím ME, ale tam je až příliš mnoho slepých míst. Původní Evropský šampionát má sice dohledatelné výsledky jednotlivých rally, ale bodování bylo natolik chaotické, že to mnohdy nedokázal nikdo ani spočítat.

Rovněž bylo zřejmé, jak se postupem času měnily preference automobilové federace FIA. V některých dobách byla bodově zvýhodňována rychlost, jindy spolehlivost. Přišly i roky zaměřené jen na pořadí v objemových třídách, aby vzápětí upřely pozornost pouze k automobilovým značkám, a jezdci jako by nikoho nezajímali.

Pokud tedy nebylo možné vystačit si pouze s oficiálními výsledky, rozhodl jsem se vytvořit jejich alternativní podobu. Mělo to dvě základní podmínky. Sjednotit bodovací standardy napříč historií a najít ideální způsob přidělování bodů.

Jako nejspravedlivější se mi jevilo bodování 9, 6, 4, 3, 2, 1, které vycházelo z modelu Formule 1. Přišlo mi, že nejlépe vystihuje význam každého vítězství a má i ty správné bodové rozestupy.

Sjednocený bodovací systém mi umožnil doplnit chybějící roky a zároveň nabídl zajímavé srovnání se skutečnými výsledky.

Měl jsem tedy 15 nejúspěšnějších jezdců každé sezóny – a to byli již ti, kteří získali osobní kredit rozdávat body do Rally Star Ranking. Stačí je jen porazit, ať už v absolutním pořadí nebo v mých přepočtech zahrnujících všechny ty výše zmíněné faktory.

Tím byl položen základ – a dál už následovala jen matematická extáze ze zpracovávání výsledkových listin.

Jak se dává historii řád?

Aby žebříček fungoval i v čase, bylo nutné přijmout, že body mohou mít i zápornou hodnotu. Průměr dosažených bodů musel navíc s každým dalším rokem slábnout, pokud nebyly znovu vybojovány. Tím jsem získal přehled o výkonnosti jezdců ve všech sezónách.

Možná tím vůbec nejdůležitějším byl aspekt pokroku. Kdybych například nezohlednil, že soutěžní vozidla jsou dnes spolehlivější, soutěže kratší, početnější a lépe zdokumentované než dříve, jezdci z 50. let by do této knihy prakticky nepronikli.

Z toho důvodu nemohl být Rally Star Ranking postaven na součtu všech bodů, ale jen na průměru nejlepších bodových zisků, jejich počet se musel v jednotlivých epochách měnit. Zní to jako trochu elastické řešení, proto bylo důležité nepřekročit tu správnou míru.

Abych zabránil vzniku manipulačního prostoru pro podvědomé ovlivňování žebříčku, vytvořil jsem jednoduchý milník v čase, v němž ke změně průměru bude docházet. Za milník jsem zvolil milénium. Matematicky nejsprávněji pak vycházel průměr ze tří nejlepších výsledků před miléniem, z devíti po miléniu, a ze šesti pocházejících z obou těchto období. A tím jsem také já, matematik-amatér, právě objevil genialitu čísel 3, 6 a 9, o čemž jsem tehdy ještě neměl ani tušení.

Stávalo se, že nějaký jezdec dosáhl bodovaného výsledku – a pak vše přerušila smrt. Čím aktuálnější takový výsledek byl, tím pravděpodobnější bylo, že by následoval i další podobný výsledek, proto jsem v takovém případě matematicky zahrnul faktor potenciálu. U mnohých těchto jezdců to byla jediná možnost, jak neoslabit jejich průměr.

To je z metodiky Rally Star Ranking zřejmě to podstatné. Měl jsem svůj vlastní obsáhlý systém o několika vrstvách ovlivňujících se navzájem, čímž jsem získal měrnou jednotku aplikovatelnou na nejrůznější aspekty i dějinné odlišnosti.

Závěrem

Do dnešních dnů prošlo tímto matematickým modelem více než 7 000 klasifikací, v nichž bodovalo více než 7 000 jezdců!

Žebříček představuji nejen v celkovém pořadí, ale i v národních a kontinentálních žebříčcích. Celkové pořadí je navíc zobrazeno u fotografií jezdců v podobě bílé číslice.

Národní žebříčky některých států byly sloučeny s ohledem na propojené automobilové federace. Pokud se některé země dříve nacházely ve větších uskupení národů, zrcadlil jsem naopak jejich současné rozdělení. Zachována zůstala pouze podoba někdejší Jugoslávie, neboť u starších jezdců dnes již není možné spolehlivě určit, ke kterému z nástupnických států by měli být přiřazeni, což by vedlo k neúplným a příliš malým tabulkám.

Od vzniku evropského šampionátu v roce 1953 bylo prakticky vždy jasné, který šampionát znázorňuje nejvyšší metu, proto jsem se v udělování bodů vždy držel oficiálních kalendářů FIA. Abych tuto jednotnost zachoval i pro knihu, ve výčtu největších úspěchů jezdců jsem tyto rally vždy označoval za WRC, bez ohledu na jejich skutečné tehdejší zařazení.

Rally Star Ranking se nyní poprvé představuje světu. Jeho smyslem není nahrazovat rallyové statistiky, pokouší se jen měřit historii rally způsobem, jaký tu doposud chyběl. Není to dogma. Je to matematický pohled na historii, který bude vždy jen tak přesný, jak přesná jsou data, z nichž vychází.